Listárna – Blahak Jindřich – Proč nenávidím fotografy

Proč nenávidím fotografy?
Proto! Jak už to v životě chodí potkávám lidi, mezi nimi jsou i páni fotografové, fotografové a takoví co v rukách třímají nějaký fotografický aparát, lhostejno zdali je to profi. aparát za těžké tisíce nebo jen obyčejný mobil, který umí také fotit. Před pány fotografy hluboce smekám, nemohu tak učinit před ostatními taky fotografy a fotílky. Stálo by za úvahu ke kameře už při její koupi jako nezbytný doplněk dodávat bič nebo paralyzér po případě i střelnou zbraň. Oč jde z pohledu kameramana? On takový taky fotograf musí být u toho nejblíže a nejlépe v první brázdě, ale to neznamená, že se nutně musí chovat jako hovado. Po cestě na své místo porazí cokoliv, třeba i dětský kočárek, pochopitelně se miminkem uvnitř, v lepším případě jen tak mimochodem zakopne o nohu stativu s kamerou, která již dávno natáčí, no a jak jinak, neopakovatelnou jedinečnou akci. Jestli se náhodou vůbec dočkám slůvka omluvy, které však nenahradí ztracené obrázky, ale na to se nehraje. Zmíněnou situaci však někteří jedinci dokážou vylepšit ad absurdum. Nevěříte? Ale věřte, takové individuum se úplně klidně postaví přímo před objektiv zády, vždyť ten kameraman má vlastně pravdu ,,vod caď je to vono“, co na tom, že kamera snímá jeho pozadí, tedy nic! Zato on má a má chci zdůraznit, záběr jako mohl mít ten blbý kameraman, kdyby byl tak drzý jako fotograf. Pořád ještě nejsme u konce mých stížností, jiná varianta, možná o trochu lepší, ale se stejným výsledkem ztraceného pracně vybudovaného záběru nastane, když si náhodou fotílek všimne kamery na stativu, mimochodem kamery jako stodola, zeptá se můžu? Myslí tím projít, nezaznamená však už hrůzu v mých očích a zamítavého gesta, bez toho aniž by vyčkal svolení klidně a bez ostychu projde, v lepším případě se nepatrně sehne a na obrázku je potom jeho hrb. Každý kameraman se snaží, dlužno dodat často marně, podobným situacím zabránit většinou posunky a gesty neb kamera už má dnes vymoženost záznamu zvuku a co čert chce nejlépe je slyšet na záznamu to oč vůbec nestojíme. Po každém zásahu přímo do černého takového „taky fotografa“ nezbývá než dlouze a složitě kouzlit ve střižně, co na tom, že potom se reportáž může některým účastníkům zdát mírně zkreslená nebo neúplná, on ten záběr prostě šel do kytek nehodil se vůbec k ničemu! ! ! Dlužno dodat, že takových nešvarů se dopouštějí většinou (není však pravidlem) ,,lidé“ fotící mobilem, které nepovažuju za fotografy vůbec. Oni jdou a ,,fotografují“ za pochodu cvak, cvak, bez rozmyslu a bez účelu, mají fotku co na tom, že se možná povede jeden z X záběrů všechny skončí někde kde je nikdo neuvidí nebo je za nedlouho z paměti vymažou, ono se to nějak nepovedlo, na druhou stranu se povedlo zničit film. Povedená fotka takto pořízená svědčí o tom, že zázraky se dějí. Nestojím za kamerou nepřetržitě a asi jako každý člověk se také stanu objektem k fotografování a zde znova ouha. Tohle už platí pro všechny kameramany i fotografy nestrkejme ten zatracený objektiv lidem před čumák za každou cenu a pokud vyjádří nevoli k zvěčnění raději zvažte velmi dobře jestli zmáčknete spoušť. Jsou věci, které se prostě nefotí ono se to jaksi nesluší, třeba sunu lžíci k ústům otvírám chlebárnu a že mi zrovna schází zub o to větší legrace, jak pro koho. Nebo taková svatba naprostá žeň pro fotílky, třeba jak se Franta nebo Pepa opil a co potom tropil, legrace? Takových situací si jistě umíte představit nespočet, jsou věci, které je lépe nefotit a ne jen proto že je to zakázané. Těším se na okamžik kdy se najde borec jež jednou flákne takovému reportérovi aparátem o zem a aparát rozmontuje na nesložitelné součástky, neb také reportérem (se stejným výsledkem). O fotografování v choulostivých situacích, to smrdí žalobou. O špatně udělaných fotografiích příště. Pistoli, paralyzér nebo bič? Jak je libo! Osobně nejraději pracuju ve volné přírodě, kde srny nebo jeleni pózují jen tak sami od sebe a že by mi šťouchali do stativu se stává opravdu jen výjimečně a já jim velmi rád odpustím.