Třetí, zimní výprava po stopách zubrů Jindřicha Blahaka – 3. HLEDÁNÍ ZUBRŮ

3. HLEDÁNÍ ZUBRŮ

Obcházím důvěrně známá místa, je všechno pod sněhovou peřinou, sněhu je asi tak půl metru, pod asi dvaceticentimetrovou vrstvou nádherného prašanu je cítit další ztvrdlá vrstva. Narewka je zamrzlá jen místy, ale nedávno dosahovala voda o dost výše a byla spoutaná dokonale, jak ukazují zbytky silného ledu nad úrovní nynější hladiny.

V takových mrazech asi nebude dlouho trvat a zamrzne znovu. Kupy sena, které byly na podzim na louce u mostu jen tak bez přístřešku není vidět, ale seno v přístřešcích je netknuté. Na celé pláni kolem řeky není vidět skoro žádné stopy, jen drobná zvěř, obnova je stará asi tak dva dny, po zubrech ani památky.

Chodím kolem a dělám záběry, jen sníh a voda a led, je zde pusto! Vždyť jsem v Pušči Bialoweiskej! Jak se vlastně na ty zubry volá, třeba na puťa, puťa na? V té bílé nádheře propadám beznaději, nic, nic, nic, takový kus světa a tady pusto a prázdno jsem teď opravdu sám. Ale vzpomínám, už když jsem plánoval tuto cestu i s touto variantou jsem počítal, tak co fčil bečíš jak bez rozumu mysli ogare, šak si ostravski chachar no ni?

Vyběhni si k nadlešnictvu Brovsk vždyť tam je rozhledna a krmné místo! Z pozorovatelny je výhled do údolí přímo fantastický, pomocí dalekohledu hledám jakoukoliv stopu ve sněhu, ale i zde nic! Docela úplně zhola nicovaté nic! Průzkumu terénu věnuju poměrně dost času a po pečlivém badání mohu prohlásit, bohužel zkus něco jiného.

Sedám do auta a objíždím údolí řeky, zastavuju v každém možném i nemožném místě, abych prohlédl co možná největší prostor. Podle zkušeností na tak velkém území se i tak veliká zvířata a to i ve stádu mohou ztratit jako pověstná jehla v kupě sena. Všechno ovšem limituje sníh, když zajedu blbě z cesty do nahrnutého sněhu kolem ní, taky se můžu ze sněhu vyhrabávat bůhví jak dlouho, raději do toho dej trochu víc rozumu a citu, uvnitř bliká kontrolka, bacha dej! Občas by nebyly na škodu řetězy, ale nedá se nic dělat, nemám, pomoz si sám, jak umíš.

V některých místech je chůze v hlubokém sněhu docela fuška, někde se bořím nad kolena a v těch místech potom už končí všecka sranda, teda legrace. S přibývajícím časem pobytu zde v pravé zimní divočině pomalu zjišťuju, kolik zbytečností sebou mám, jen tak, pro strýčka příhodu a co kdyby. Čím víc věcí, tím víc hledání a s tím pochopitelně spojená ztráta času, příště musím balení věnovat více péče. Také systém uložení věcí musím změnit, zejména ledničku musím docela přeorganizovat. Proč ledničku do takového mrazu? Za prvé jsou potraviny po kupě, pokud ji nezapnu, slouží jako izolace z venku, přece jen tak brzy nepromrzne a pokud dám do lednice něco teplého, docela dlouho udrží uvnitř teplotu nad nulou. Moje lednička také má přepínač pro ohřev, ale tuto funkci nevyužívám při zaparkovaném voze, lednice žere elektriku jak pro chlazení, tak pro ohřev, možná ještě více, a já potřebuju spolehlivě nastartovat.

To jsem ale znovu odběhl od zubrů a jejich hledání, no nejsou, nejsou, ráno však snad moudřejší večera. Zkusím ostoj u Kosího mostu a vyhlídkovou věž poblíž.